.

.

7. 10. 2016

Jablíčkový týden


  • Vycházka do zahrad: pojmenování, pozorování ovocných stromů, pozorování práce zahradníka-češe ovoce.
  • Kolektivní práce - malování: Ovocné stromy,  pojmenování - kmen, koruna.
  • Prohlížení jablíček: zrakem - barva, stopka, „bubák", hmatem - tvar, velikost, čichem – vůně, sluchem - poklepáním u ucha posloucháme semínka v jádřinci, chutí,  podávání jablíček v  kruhu, kutálení v kruhu.
  • Popis obrázků: „Na zahradě“
  • Hádanky:  Ovoce a zelenina.
  • výstavka jablek – srovnání velikosti, barvy, tvaru.
  • Pojmenování ovoce se zavázanýma očima po hmatu, podle chuti.
  • Rytmizace říkadel: „Byla jedna babka“, „Foukej, foukej větříčku.
  • Nalepování hrušky - mozaika: „ Foukej, foukej, větříčku“.
  • Cvičení: Jdeme do sadu česat ovoce – chůze, běh, skok, lezení chůze v dřepu, koulení – Jablíčko se kutálelo,  sbírání jablek -  papírová jablíčka - s písničkami o jablíčkách
  • Procvičení výslovnosti  hlásky „Č“ s říkadlem: „Evička a Pepíček“.
  • Jóga: Slunce, déšť, strom – jabloň, vítr, trhání jablek, houpání,  míchání těsta.
  • Relaxace: „Jablíčko odpočívá v trávě“ – s písničkou Koulelo se koulelo, červené jablíčko…..
  • P.h.: „Na ježka“.Tiše děti, ježek spí, ať ho nikdo nevzbudí...
  • Kreslení  křídou v cukerném roztoku: “Voňavá jablíčka“.
  • Skládání papíru: doplnění obrázku o červíka.
  • Jablíčka jako tiskátka: "Beruška z otisku jablka".
  • Jablíčka v košíčku z modelíny.
  • Omalovánka:  „Jablíčko“– podle skutečné předlohy.
  • Vystřihování  ovoce a nalepování  na strom, pod strom, do trávy.
  • Počítání jablek – jablka na stromě, pod stromem a v trávě – více x méně, větší x menší.
  • Pracovní list s jablíčky: "Nakresli jedno jablko červené, jedno zelené, jedno žluté - nepřetahuj.
  • Grafická cvičení: Obkreslování jablka. 
  • Kreslení obrázku podle pokynů uč.: "Nakresli zem, z černé země venoste rovný kmen, korunu stromu, pět jablek na stromě, jedno jablko pod stromem, nad stromem slunce a hejno havranů - TO JE PODZIM".
  • Pohádka z youtube: Pat a Mat - jablko..
  • Pohádka: D.Šottnerová  „O posledním jablíčku“
  • Pohádka:  V. Sutějev  „Jablko“- Jak si zajíc, vrána a ježek rozdělili jablíčko. - vyvodíme pravidlo chování v MŠ - nepereme se o hračky a jídlo, dělíme se!
  • Krájení jablíčka a dělení mezi všechny děti ve třídě.
  • Krájení jablek a sušení – křížaly.
  • Pečení štrůdlu.
  • Příprava zdravé svačinky: „Chleba s úsměvem z jablíčka- srovnání chutí - zelené, červené jablko, hruška“.
  • Poznávání červené, zelené, žluté barvy: „Hledám, hledám, co mám znát, pojďte děti pomáhat. Do všech koutů zajdi, co je červené…. mi najdi."
  • Uklízíme zahradu mš: sběr ořechů, hrabání listí.
  •  Společné sázení stromů na školní zahradě.
  •  Námětová hra na zahradníky s barevnými míčky.
  • Opakování  tanečků: „Šel zahradník“, „Šla Nanynka do zelí“, „Měla babka“, „Cibulenka".
  • Neubližujeme si, půjčíme  hračku kamarádovi, uklízíme hračku na své místo.
  • Opakování písní a jablíčkách. 
Říkadlo ke cvičen:
Jablíčko se  kutálelo, vůbec ho to nebolelo.
Podívejte, jak se koulí nemá ani jednu bouli.
Kutálí se, kutálí,to jsme se mu nasmáli.“

Houpy hou, houpy hou, vítr houpá větvičkou.
Větvička se ohýbá, jablíčko se kolíbá.

Správná výslovnost č
Nesla si Evička jablíčka v košíčku,
potkala Pepíčka, měl novou čepičku.
Pepíčku, Pepíčku, půjč mi tu čepičku!
Půjčím ti, Evičko, až mi dáš jablíčko.


Písnička:
Pod naším okýnkem
Pod naším okýnkem rostou tam dvě růže, 
pod naším okýnkem roste tam štěp, 
jsou na něm jablíčka, trhá je Ančička, 
jsou dobrá jsou sladká, jsou jako med. 



Jablko
Učitelka v roli medvěda začíná vyprávění pohádky:
„Ahoj děti. Budu vám vyprávět pohádku o tom, jak se zvířátka v lese naučila dělit.“
Byl pozdní podzim. Ze stromů už dávno opadalo listí, jen na vrcholku plané jablůňky viselo jedno – jediné jablko. Touto podzimní chvílí běžel lesem Zajíc a uviděl jablko. – Jak ho získat? Jablko je  vysoko a nelze se k němu dotáhnout.
– Krá-krá! Zajíc vidí – na smrku sedí Vrána a směje se.
–Hej, Vráno! Křikl Zajíc. –Utrhni mi  to jablko!Vrána přelétla ze smrku na jabloň a utrhla jablko. Jenomže ho neudržela v zobáku a jablko upadlo na zem.
– Děkuji ti, Vráno! Řekl Zajíc, chtěl jablko zvednou, ale ono jako živé najednou zasyčelo a  dalo se na útěk.Co se děje??  Zajíc se nejdříve velice polekal, ale později pochopil: jablko upadlo přímo na Ježka, který  spal pod jabloní smotaný do klubíčka. Ježek v rozespalosti vyskočil, vzal nohy na ramena a   utíkal. Jablko se mu připíchlo na ostny.
– Stůj, stůj!  Křičí Zajíc. – Kampak neseš moje jablko? Ježek se zastavil a povídá:
– To je moje jablko. Upadlo a já jsem ho chytil. Zajíc přiskočil k Ježkovi: - Hned mi vrať moje jablko! Já jsem ho naše“!  Přilétla k nim Vrána. – Zbytečně se hádáte, říká, – to je moje jablko, já jsem si ho utrhla. Křičí jeden přes druhého a dohodnout se nemohou.
–To je moje jablko! Nadělali tolik křiku po celém lese. Dokonce došlo k rvačce. Vrána klovla Ježka do nosu, Ježek popíchal Zajíce a Zajíc kopl nohou Vránu…   A tu, kde se vzal, tu se vzal, objevil se Medvěd. A zařval:  – Co se zde děje? Nač ten křik?   Všichni se k němu vrhli:– Ty jsi Medvěde v lese  největší a nejmoudřejší. Rozsuď nás spravedlivě. Komu jablko  přiřkneš, toho bude. A vyprávěli Medvědovi všechno, co se stalo.   Medvěd dumal, dumal, poškrábal se za uchem a pak se zeptal:
– Kdo našel jablko? – Já, řekl Zajíc. – A kdo jablko utrhl ze stromu? – To jsem byla zr-r-rovna já, zakrákorala Vrána.
– Dobrá. A kdo ho chytil? – Chytil jsem ho já! Zapištěl Ježek.
– Tak tedy, –  rozsoudil Medvěd,  – všichni máte pravdu a proto každému z vás jablko patří.
– Ale vždyť je jablko pouze jedno! – namítl Ježek, Zajíc a Vrána.
– Rozdělte jablko na stejné díly a ať si každý vezme po kousíčku. Všichni společně zvolali:
– Jak to, že jsme na to nepřišli dřív?!
Ježek vzal jablko a rozdělil ho na čtyři stejné díly. Jeden kousek dal Zajícovi:
  To je   tobě, Zajíci, že jsi jablko uviděl první. Druhý kousek odevzdal Vráně:
– Tu máš, Vráno, ty jsi  jablko utrhla. Třetí kousek si Ježek strčil do úst: 
– To je mně, protože jsem jablko chytil.   Poslední, čtvrtý kousek položil Ježek Medvědovi do tlapy.
– Ten patří tobě, Medvěde…
– A proč mně? Udivil se Medvěd.
– Protože jsi nás všechny smířil a přivedl k rozumu! Každý   snědl svůj kousek jablka a všichni byli rádi, že je Medvěd rozsoudil spravedlivě a nikomu   neukřivdil.
    
Která zvířátka vystupovala v pohádce?   Kdo jako první uviděl jablíčko?   Kdo se ho pokusil utrhnout?   Kdo nakonec jablíčko chytil?   Proč se vlastně zvířátka hádala?   Kdo je spravedlivě rozsoudil? Jak celý příběh skončil?   Kdo dostal největší kus jablíčka – nebo snad měli všichni stejně?
  
Poučení: Když si kamarádi navzájem pomáhají a spravedlivě se rozdělí o odměnu, zůstávají přáteli. Lakota a sobectví se nevyplácí a ničí přátelství.  Zvířátka šla spokojeně domů a všichni byli rádi, že mají hodné přátele, kteří se umí    dělit.

O jablíčku

 V zahradě na staré jabloni dozrávaly jablíčka. Všechny už měly červené tváře, byly kulaťoučké, sladké a šťavnaté.  Všechny se usmívaly. Všechny … až na jedno. To bylo maličké, stále ještě zelené, protože bylo skryté ve stínu husté koruny a sluníčko se k němu nemohlo dostat.  Ostatní jablíčka se mu posmívaly, jak je ošklivé, a že není k ničemu. Jablíčko bylo moc smutné. Matka jabloň své jablíčko utěšovala, že i ono uzraje a snažila se co nejvíc odklánět větvičky, aby se k jablíčku dostaly sluneční paprsky. 

Nastal čas sklizně,  zahradník přišel s vysokým žebříkem a začal jablíčka sbírat do velkého koše. Otrhal je všechny. Všechny … až na jedno.  Malé zelené jablíčko zůstalo na stromě úplně samotné. Začalo volat na zahradníka : „ Ještě já, ještě já jsem tady !“.  Ale lidé jablíčka neslyší, zahradník odešel.  

Jablíčko začalo plakat a matka jabloň nevěděla, jak má své jablíčko utěšit. Snažila se ho pohladit, ale nešlo to. Najednou si ale všimla, že se jablíčko leskne, to se sluneční paprsky konečně dostaly až k němu. 

Za nějaký čas jablíčko dozrálo. Bylo sice poslední, ale bylo krásně červené, veliké a sladké. V té době se po zahradě procházel malý Jeník, zahradníkův vnouček. Jen tak si lehl pod jabloňku, dívá se do její koruny  a tu vidí …. jablíčko !  Hned běží za dědečkem a prosí ho, jestli by mu půjčil žebřík, aby si pro něho mohl vylézt. Jabloňka ještě stačila svému jablíčku pošeptat „ No vidíš, i ty ses dočkalo“ … a jablíčko už se ocitlo v Jeníkových dlaních. „ Dědečku, to je ale krásné jablíčko, jak jsi ho jenom mohl přehlédnout ?“. „ To víš, Jeníku, bylo asi schované a čekalo tady na Tebe“ povídá dědeček zahradník a oba s Jeníkem a sladkým jablíčkem odcházejí .....



Žádné komentáře: