.

.

19. 2. 2017

My jsme malí muzikanti

  • Opakování pravidel společenského chování.
  • Seznámení se známými hudebními nástroji podle obrázků.
  • Učíme se poznat rozdíl mezi tónem a zvukem (hudební nástroje, využití jiných předmětů,  které mohou vydávat zvuk - trhání a mačkání papíru, přelévání vody, cinkání lžičkou…)
  • Poslech pohádky : O Budulínkovi.
  • Komunitní kruh -  povídáme si: K čemu slouží hudební nástroje? Jak vypadají? Co musím znát, abych mohl hrát na nějaký hudební nástroj?  Kde se na hudební nástroj naučím hrát?  Co je to koncert?
  • PH: „ Na krále“, „Na kopřivu“.
  • Seznámení s notičkou.
  • Sluchová hra: Na ozvěnu.
  • Omalovánky hudebních nástrojů, houslového klíče.
  • Vyrábíme si hudební nástroj -  chrastítko, využití při zpěvu.
  • Protažení těla při cvičení s hudbou,  procvičení chůze a běhu v řadě,  umíme respektovat pokyny.
  • Zpěv s mikrofonem - samostatně,  s kamarádem.
  • Pracovní list - ozdob bubínek -nácvik šikmých čar.
  • Seznámení s písní: Já jsem muzikant, doprovod na hudební nástroje,  zpěv s kytarou,  klavírem.
  • Divadlo v MŠ - Hudební pohádka p.Vařáka.
  • Seznámení s básničkou  „Bubeník“  ( logopedické říkadlo).
  • Napodobování různých hudebních nástrojů s písní Dády Patrasové:  Z nás bude kapela.
  • Rytmizace názvů hudebních nástrojů.
  • Překážková dráha.
  • Hra na tělo.
  • Poslech vážné hudby.
  • Poznáš podle zvuku hudební nástroj?
  • Jdeme na koncert -  jak se chováme, co si oblékneme , co děláme během koncertu…
  • Připravujeme výzdobu na karneval.
  • Procházky do okolí MŠ, vycházka k ZUŠ.

Bubeník
Bubnujeme na buben,
pojďte děti, pojďte ven!
Bubnujeme bum bum bum,
budeme mít nový dům.
A kdo s námi nepůjde,
ten v něm bydlet nebude.

Já jsem muzikant
1. Já jsem muzikant a přicházím k vám z české země.
My jsme muzikanti, přicházíme k vám.
Já umím hráti. My umíme taky.
A to na housle. Jak se na ně hraje?
|: Fidli, fidli, staré vidli, fidli, fidli, housličky. :|

2. ...
A to na basu. Jak se na ni hraje?
Stála basa u primasa, za kamnama stála,
jak primaska zatopila, basa sama hrála.

3. ...
A to na trumpetu. Jak se na ni hraje?
|: Já rád játra, ty rád játra, on rád játra trumpeta. :|

4. ...
A to na bubínek. Jak se na něj hraje?
|: Bumtarata, bumtarata, bumtarata, bubínek. :|

 Zpíváme si rádi, hrajem na tělo,
 zvonečky a hůlky -  je tu veselo.
 Na bubínek ťuky, ťuky,
 zavoláme holky, kluky
 Hola, hola, hej,
 nikdo nemeškej!

12. 2. 2017

Čím budu až budu velký(á)

  • Rozhovor  o tématu práce a zaměstnanost: Čím budeš až vyrosteš proč – co se mi líbí? Čím je tvá maminka, čím je tvůj tatínek? Proč chodí rodiče do práce?  Jaké jiné profese poznám. Proč chodí dospělí do práce? Co by se stalo,  kdyby nikdo nepracoval? Co by se stalo,  kdyby rodiče neměli zaměstnání? Mají všichni lidé práci? (maminky na MD,  invalidé,  nezaměstnanost-chtějí pracovat a nemohou najít práci, nechtějí pracovat.
  • Anketa: Čím  bych  chtěl  být?
  • Popis obrázků: popis a náplň řemesla, profese,  co potřebují ke své práci – nářadí.
  • Vysvětlení přísloví: Bez práce nejsou koláče. Komu se nelení tomu se zelen. 
  • Rytmizace slov: Co uvařil kuchař, upekl pekař, postavil zedník, ušila švadlena.
  • Pantomima - nápodoba různých profesí.
  • Námětové hry na profese: Na doktora, švadlenu, kuchaře, pekaře, prodavače, zedníka, řidiče, hasiče, policistu...
  • Hry se stavebnicemi: Hrajeme si na zedníky - stavíme domy..
  • Poslech pohádky: "O Popelce". 
  • Rozhovor sdětmi: pracovitá Popelka:
  • Práce s knihou, leporelem – prohlížení ilustrací k pohádce o Popelce..
  • Opakování říkadel o řemeslech.
  • Zvyšování nároků na pohybové dovednosti dětí při cvičení.Cvičení s hudbou: „Když jsem chodil do školy“ - chůze - zvedání kolen, zapojení paží i ve výponu. běh po špičkách,  poskoky snožmo i po jedné noze, plazení, skoky do dálky - žabáci,  lezení  po čtyřech - kočky,  lezení pozpátku - raci, chůze v dřepu - vrány.
  • Pohybová hra: Na auta a pumpičku, honička napovolání.
  • Jógová cvičení: komín, střecha, loď, letadlo, ryba, tulipán.
  • Cvičení dvojic: těsto – masáže - Pekař peče housky.
  • Hra na číšníka a servírku. 
  • Přišívání knoflíku: "Valentýnské přání".
  • Omalovánka: "Berevné mafíny".
  • Nalepování kuchaře, dokreslení detailů, individuelní rozhovoty s dětmi o povolání kuchaře.
  • Cukrář, pekař: pečivo z polastelíny - dorty, koláče, zákusky..
  • Nácvik písně: "Pekla vdolky". 
  • Opakování: Pásla ovečky, Šel zahradník, Kolo mlýnský, Na ševce, Kalamajka, Na pekaře.
  • DVD: "A je to".
  • Poznávat hodnotu věcí a lidské práce. Vážit si práce dospělých. Co pro nás dělají?
  • Pozorovat profese při pobytu venku.
Pekař
Pekař peče housky, uždibuje kousky, pekařka mu pomáhá, uždibují oba dva.

Švadlena
Šiju, šiju košilku, ušiju ji za chviku.
Pak ušiju kabátek naší Dáše  na svátek
A co ještě?  Plášť do deště.

26. 1. 2017

O čem se zdá medvědům?




  • Charakterizování ročních období 2 - 3 typickými  znaky.
  • Pozorování  změn v přírodě: roční období a přezimování  volně žijících zvířat.
  • Pozorné naslouchání jednoduché pohádky: „O třech medvědech“.
  • Pojmenování volně žijících zvířat podle počátečního písmene.
  • Výstavka plyšových medvídků –jména medvídků, jaký je- nejchlupatější, nejhezčí, největší, nejmenší, nejupovídanější, nejveselejší , čí je.
  • Námětová hra: „Domeček zimních spáčů – medvědí dům“. 
  • Pohádka:"O třech medvědech" převyprávíme a využití příběhu  k předmatematickým představám – počet do tří – přiřazování.
  • Porovnání velikostí: velký, malý, nejmenší .
  • Artikulační cvičení, gymnastika mluvidel, nácvik logopedických říkadel.
  • Dramatizace pohádky: „O třech medvědech“.
  • Prohlížení knih o zvířatech: medvědí pohádky.
  • Dodržení postupu při kreslení: „Medvěd“.Grafomotorická cvičení: Dokreslení druhé půlky medvěda.
  • Omalovánka  medvěda.
  • Stavování rozstříhaného obrázku medvěda:oblékání medvídků.
  • Orientace prostorová: první, poslední; za, před, hned za, hned před, za tím, před tím; který není ani první, ani poslední
  • Cvičení s plyšáky spísní: "Méďové".
  • Cvičíme vlese, překonáváme překážky, chůze přes lávku.
  • Cvičení s plyšovou hračkou.
  • Relaxace - medvěd spí: "Očem se zdá medvědům?"
  • Co bych chtěl Méďovi ve školce ukázat
  • Pozorování na vycházce : „Kam se schovali  zvířátka v zimět?  
Brum, brum, brum, medvěd staví dům,  
nejdřív stěny, potom střechu,
pak zaleze do pelechu.

Já jsem šikula, žádný bambula,
nohy přinožím, ruce připažím,
bříško si pohladím, záda narovnám,
Ramena si pošimrám a za to si zatleskám.

M- medvěde, medvěde, polívka ti nejede,
kdybyto byl med, slupl bys ho hned.


Š – Liška, šiška, pampeliška,
zabloudila v lese liška,
Te, ten ten, vyvede ji ven.

Máša medvědi

Mášenka byla malá holčička, která moc neposlouchala rodiče. Jednoho dne odešla sama do lesa, bloudila, až došla k chaloupce, v níž bydleli tři medvědi – táta, máma a malý Míša. Zrovna si uvařili kaši, a protože byla horká, šli se ještě na chvilku projít. Zvědavá Mášenka vešla do domku, sedla si na velkou židličku, která byla moc velká, ochutnala kaši, která byla moc horká. Pak si sedla na prostřední židli a ochutnala kaši, ta byla taky ještě moc teplá. Nakonec si sedla na malou židličku a snědla kaši z nejmenšího talířku. A jak byla unavená, vlezla si do nejmenší postýlky a usnula. Když se vrátili medvědi z procházky, ptal se malý Míša: „Kdopak to seděl na mé židličce? Kdo mi snědl kaši? A kdo to spinká v mé postýlce?“ Mášenka pak musela medvědům za trest sloužit. Stýskalo se jí po rodičích (dědečkovi a babičce), a tak po čase uprosila medvěda, aby jim odnesl koláče, které pro ně upekla. Nakázala mu, že nesmí nikde zastavovat a z koše ujídat. Vlezla si do nůše, a pokaždé, když medvěd zastavil, Mášenka na něj volala, že sedí na střeše a všechno vidí. Nakonec došel medvěd až k chalupě, položil na zem nůši, a než stačil cokoli udělat, zahnali ho psi zpátky do lesa. Mášenka se tak šťastně dostala zpět domů.

Co bylo v pohádce špatně?
Jaká byla Mášenka?
Proč lezla do cizího domova?
Co měla dělat jiného?
Jací byli medvědi?

Méďové 

21. 1. 2017

Ptáčci v zimě



  • Prohlížení knížek o zvířátkách, prohlížení obrázků s tématikou.
  •  Omalovánky ptáčků.
  •  Výroba dobrot pro ptáčky.
  •  Věšení na keře a stromy na zahradě MŠ (zrní, ovoce).
  •  Poslech pohádky z knihy E.Petiška-Pohádková dědeček, pohádka o nenasytném vrabci.
  •  Seznámení s tanečkem Vrabec a sýkorka.
  • PH: „ Na hlídače“,“Kohoutku,vstávej“.
  •  Sluchová hra:“Ptáčku,jak zpíváš“.
  •  Lepení trhaného papíru na šablonu ptáčka.
  •  Seznámení s básní Ptáček v zimě.
  •  Učíme se písničku – Kdo to ťuká na okénko? zpěv s klavírem, kytarou.
  • Motivační cvičení - ptáčci, vrabčáci.
  • Příběhy ptačích stop – tupování barev houbičkou přes šablonu stop.
  •  Poslech bajky Vrána a liška.
  •  Audio pohádka před spaním - Malá ptačí holčička.
  •  Hrajeme si na ptáčky, nosíme zrníčka - přenášení papírových kuliček kolíčkem na prádlo do hnízdečka.
  •  Ptáček v budce - otisk ruky na papír.
  • Vrány na stromě - společná práce dětí - jednoduché skládání papíru.
  •  Zdokonalování chůze po různém povrchu, využití balančních kamenů.
  •  Opakujeme taneček Čížečku, čížečku.
  •  Komunitní kruh - povídáme si o ptáčcích v zimě, které můžeme vidět, kteří ptáci odlétají do teplých krajin, poznáváme ptáčky podle obrázků, jak jim můžeme pomáhat? Můžeme ptáčkům i ublížit? Jak se ptáčci v zimě zahřívají?
  •  Rytmizace názvů ptáčků.
  •  Pozorování ptáčků z okna třídy na školní zahradě u krmítka.
  •  Sledujeme on line kameru ze záchranné stanice Makov.
  •  Pracovní list - obtáhni ptáčkům cestu ke krmítku.
  •  Při hrách na zahradě a při procházkách do okolí pozorujeme ptáčky, hádáme názvy, pozorujeme stopy.

Motivační cvičení – ptáčci
Ptáčci se v hnízdě narodili - dřep, pípání, otvírání pusinky
Malí ptáčci - ruce na ramena, kmitáme křídly, pomalu jdeme do stoje-rosteme
Velcí ptáci -chůze, volný běh po prostoru, s vyhýbáním, mávání křídly.

Vrabec skáče hop, hop, hop……   ..poskoky snožmo
Sýkorka zas zob, zob, zob…………dřep,ťukání do podlahy
Datel ťuká ťuk, ťuk, ťuk…………  stoj,ťukání do dlaně
A už tiše,ani muk…………………..prst na ústa pssst

PH „Na hlídače“
jedno z dětí-hlídač, sedí v kruhu na zemi a jakoby spí, hlavu skloněnou.ostatní děti - vrabci, poskakují kolem obruče a říkají básničku:
„Usnul hlídač na lavici, všichni vrabci na silnici“,dřepnou „až se zrní nazobáme, na hlídače zavoláme: Hlídači,vstávej!“ Hlídač vyskočí  a honí ostatní. Koho chytne, je hlídačem.

Taneček Vrabec a sýkorka
Vzal vrabeček na taneček sýkorku.
Měli spolu jedno sólo na dvorku.
Vrabec samé skoky,sýkorka zas kroky.
Nešlo jim to dohromady na dvorku.

Básnička Ptáček v zimě
Zima ta je přece prima,
pro holky i pro kluky,
ale ptáčkům ,těm je zima,
schovají se do budky.
Do křoví či do meze,
když si ptáček zaleze,
choulí se do klubíčka,
zahřejí ho peříčka.

Písnička Kdo to ťuká na okénko?
Kdo to ťuká na okénko,malý vrabeček.
Prosí, chudák, ať mu dáme aspoň drobeček.
Nejsme lakomí, každý z nás to ví,
že když právě zima vládne, ptáci hladoví.
Nejsme lakomí, každý z nás to ví,
že když právě zima vládne, ptáci hladoví.

Od snídaně doma máme plno drobečků,
na okno je nasypáme, počkej vrabečku.
Nejsme lakomí, každý z nás to ví,
že když právě zima vládne, ptáci hladoví.
Nejsme lakomí, každý z nás to ví,
že když právě zima vládne, ptáci hladoví.

Poradna


Vychovať dieťa musí rodič. Škola mu v tom môže akurát tak pomôcť
Jaroslava Koníčková
Etopéd a špeciálny pedagóg PaedDr. Zdeněk Martínek sa už vyše dvadsať rokov zaoberá šikanou v detských kolektívoch a skúma agresívne správanie detí. Okrem toho prednáša učiteľom o tom, ako pracovať s agresívnymi deťmi. Je tiež autorom knihyAgresivita a kriminalita školní mládeže.
Mnoho ľudí si ešte stále myslí, že za výchovu detí je zodpovedná škola. Toto platilo možno niekedy v minulosti. V dnešnej dobe  sa však odborníci na výchovu pozerajú úplne ináč. Zdeněk Martínek jednoznačne tvrdí„Vychovať dieťa si musia rodičia. Škola môže vo výchove urobiť len kozmetické úpravy.“ Zároveň však dodáva:„Pretože stúpa agresivita detí, snažíme sa učiteľov naučiť porozumieť dôvodom takéhoto správania a zároveň ich učíme takéto správanie korigovať a pomáhať deťom vymaniť sa z negatívnych foriem správania. Keď učiteľ pochopí, prečo sa dieťa správa agresívne, vie lepšie s takýmto dieťaťom pracovať.“
Pre dokonalé pochopenie tejto zložitej problematiky je najideálnejšie prečítať si spomínanú knihu alebo navštíviť seminár, ktorý PaedDr. Zdeněk Martínek pre učiteľov pravidelne organizuje. Dnes sa pozrieme len na najzákladnejšie spôsoby, ako pracovať s agresívnym dieťaťom.

 1.Keď je dieťa v emočnej agresivite, nechajte ho, nech sa upokojí
Emočná agresivita je stav, keď je žiak nejakým spôsobom podráždený. Tento stav spôsobilo silné napätie alebo silný podnet. Ten podnet je veľmi silný. Pod jeho vplyvom žiak jedná pod vplyvom prvej signálnej sústavy a začne zúriť. To je stav, keď búcha, kričí, kope a môže sa začať aj biť. Snaží sa dostať adrenalín von. V takejto situácii je najhoršie na žiaka hneď zareagovať. Takto by sme agresivitu len zvyšovali. V takomto prípade je potrebné nechať žiaka chvíľu osamote a dať ho napríklad do inej miestnosti a nechať ho tam, nech sa vyzúri.

 2. Rozprávajte sa so žiakom o tom, čo  agresivitu spustilo
Keď sa žiak upokojí, nastáva čas na rozhovor. Nie je vhodné do žiaka kričať, vyčítať mu, čo urobil a vyhrážať sa mu hneď trestom. Najdôležitejšie je v pokoji sa porozprávať o tom, čo jeho agresívne správanie spôsobilo. „Ono to nie jednoduché, učiteľ nie je robot, je tiež len človek a má určité emocionálne nastavenie a určitú náladu v ten ktorý deň. Tieto praktiky sa nedajú naučiť zo dňa na deň. Väčšinou je to otázka praxe, skúsenosti, ale aj snahy vedieť s problémovými žiakmi pracovať,“ dodáva Zdeněk Martínek.

 3. Nadväzujte kontakt s rodičmi a spolupracujte s nimi
„V súčasnosti čoraz menej rodičov vie naučiť svoje deti úcte k autoritám a rešpektu. Niektorí rodičia ani nechápu, čo to vlastne je. Mnoho rodičov je vo výchove úplne bezradných,“ hovorí o svojich skúsenostiach s rodičmi Zdeněk Martínek. Tiež zdôrazňuje, že práve tento typ rodičov sa chodí do školy najčastejšie sťažovať, správajú sa agresívne k učiteľom a to často aj pred očami svojho dieťaťa. Učiteľ v dnešnej dobe by mal vedieť pracovať aj s takýmito rodičmi. Ako k nim pristupovať?
  •   potvrďte im emóciu, ktorú práve majú,
  •   povedzte im, že majú právo mať práve tento pocit,
  •   že majú právo sa hnevať,
  •   a že všetko sa dá v pokoji vyriešiť.
 Keď rodičia vidia v učiteľovi partnera, ktorý im chce pomôcť a nie konkurenta, upokoja sa. V tejto fáze už sú schopní učiteľa počúvať, čo hovorí. Ak učiteľ je v konflikte s rodičom, nikdy nenájde žiadne riešenie. „Keby nebolo problémových rodičov, nebolo by problémových detí. Veď práve často rodič na učiteľa pred svojím dieťaťom nadáva. Nerobí mu problém povedať, že učiteľka je blbá a že si ju nemá všímať. Toto sa bežne deje,“upozorňuje Zdeněk Martínek. Ak toto raz rodič povie o učiteľovi pred svojím dieťaťom, nemôžeme čakať, že dieťa bude rešpektovať svojho učiteľa. Práve z týchto dôvodov je potrebné nadviazať kontakt s rodičom. Len potom môže škola pomáhať pri výchove detí a len vtedy učiteľ môže pomôcť rodičom s tým, čo vlastne oni saminezvládli. Ak rodič nechce spolupracovať, učiteľ často nemôže urobiť nič.

Čo robiť, keď rodič nechce vôbec spolupracovať a agresivita dieťaťa sa zvyšuje?
U niektorých detí sa okrem emočnej agresivity vo výraznej miere prejavuje aj fyzická agresivita, ktorá sa prejavuje v podobe kopania alebo bitia iných detí. Ak je dieťa staršie, napadnutý môže byť aj učiteľ. Aj také prípade sa už stali. Zdeněk Martínek ma na tento problém jednoznačný názor: „V tomto prípade musí dôjsť k zmenám v celom systéme. Učitelia by mali mať väčšie právomoci a takéhoto žiaka by mohli aj nejakým spôsobom potrestať. Napríklad by ho mohli na pár dní vylúčiť zo školy. A v tomto období by sa o svoje dieťa staral rodič. V Nemecku je to bežná prax.“

 

Děti s volnou výchovou zažívají dva nejhorší lidské pocity. Nejistotu a bezmoc

Žádné dítě se nenarodí jako nevychovaný člověk, říká pelhřimovský etoped, přední český odborník na poruchy chování Zdeněk Martínek. „Hlavní úlohou výchovy je to, aby z dítěte vyrostl normálně fungující jedinec. Pokud má nějakou specifickou poruchu, což je například ADHD, vyskytuje se u pěti procent dětí, za to rodiče opravdu nemohou. Větší procento je těch nespecifických poruch. Opoziční vzdor, krádeže, záškoláctví, každá závislost. Tyto poruchy vznikají z 99 % nesprávnou výchovou rodičů,“ upozornil v Dobrém dopolední Tamary Peckové Zdeněk Martínek.
Pelhřimovský etoped takovým dětem říká bezhraniční, což jsou děti, které jsou v rodině nevedeny, mají volné hranice, stávají se hyperaktivními. „Najednou rodiče vidí, že si s ním neporadí, takže dojdou do nějakého zařízení, kde chtějí papír. Často přijdou, že dítě má ADHD, a my na to potřebujeme papír, jakmile ho dostanou, tak rodič má omluvu pro chování toho dítěte. On má poruchu, on je chudák nemocný, my s tím nic nemůžeme dělat, ale ostatní okolí si s tím poraď,“ popisuje praxi, se kterou se Zdeněk Martínek často setkává. 

On má problém s chováním, tady mi ho spravte, já si dojdu nakoupit a pak se pro něj vrátím  
Žádná terapie u dítěte nemůže fungovat bez intenzivní spolupráce s rodičem. „Je běžné, že rodič nám přivede dítě a řekne: prosím vás, on má problém s chováním, tady mi ho spravte, já si dojdu nakoupit a pak se pro něj vrátím. Když po tom rodiči chci nějakou změnu, v 60 % se postaví do pozice: to je ale těžký změnit,“ vypráví Zdeněk Martínek. 
Dítě by mělo od raného věku prožívat laskavou dominanci. „Já tě mám rád, dávám ti najevo svou lásku, ale jsou určité mantinely, které nepřestoupíš. Pokud je překročíš, poneseš přirozené následky. Druhá věc, která začíná za naší výchovy mizet, je zážitek ohraničené touhy. Každá touha musí být ohraničená. Není nic horšího než neohraničená touha, to znamená, že dítě po něčem touží a ví, že toho nedosáhne, to vede k sociálně patologickému chování v dospělém věku. To jsou krádeže, loupeže,“ upozorňuje Zdeněk Martínek. 

Pokud si dítě nebude vážit materiálních věcí, nemůže si vážit mezilidských vztahů 
Rodičům, kteří navštěvují pedagogicko-psychologickou poradnu, pan Martínek říká, že pokud nenaučí své dítě po něčem toužit, nenaučí ho ničeho si vážit. „Pokud si dítě nebude vážit materiálních věcí, nemůže si vážit mezilidských vztahů. To jde ruku v ruce. Moderní doba většinu rodičů tlačí k tomu, aby předčasně uspokojovali materiální potřeby dětí. Aby nebyl outsider, honem ten tablet, honem rifle. Nenecháme dítě přirozeně toužit, tím ho zbavujeme toho hlavního motoru, který nás žene dál. Proto říkám, že dítě nesmí dostat všechno hned, nechte ho si na něco počkat,“ vysvětluje Zdeněk Martínek. 
Zdeněk Martínek změny ve výchově dětí začal vnímat okolo roku 1989. „Po revoluci se povolily hranice. Máme pocit, že když dětem všechno povolíme, bude vyrůstat demokraticky. Je tragédie, když se pětileté dítě v poradně lomcuje ode zdi ke zdi. Jestliže si rodič neporadí s pětiletým dítětem, co bude dělat s třináctiletým,“ ptá se Zdeněk Martínek. 
Bezhraniční dítě prožívá nejistotu. A dva nejhorší pocity, které člověk může prožívat, je nejistota a taky bezmoc. A děti s volnou výchovou bezmoc cítí. Rodiče se k takovým dětem chovají jako k řece, které nikdo nedá koryto. A co dělá taková řeka? Škodí. Rodiče spoléhají, že to koryto dá dětem škola, ale ta to rozhodně neudělá,“ varuje Zdeněk Martínek.