Doprava

 Duben, měsíc bezpečnosti

Dobré ráno, dobrý den, na výlet my pojedem.
Ale čímpak asi děti?   Letadlo na nebi letí.
Po vodě si pluje loď.  Po chodníku se mnou pojď.
Po chodníku chodí chodci. Auta jezdí po silnici.
Po kolejích jede vlak. Ano děti je to tak.

• Seznámení s programem "Dopravní výchova"  na interaktivní tabuli.
• Správné vybavení kola - prohlížení kol dětí.
• Pojmenování dopravních prostředků a označení místa jejich pohybu. 
• Odpověď na otázku: "Kdo je účastníkem dopravního provozu?"
• Rozhovor  o práci policistů.
• Využití  dráhy  pro  autíčky,  vláčky.....
• Hry s dopravními značkami a jejich pojmenování.
• Prohlížení knih s dopravními prostředky.
• Seznámení a nácvik říkadla: "Semafor"
• Seznámení a nácvik písně: "Auto".
• Skládání lodičky z papíru a vlaštovky.
• Kreslení autíček.
• Cvičení jógy: vlny na vodě, lodě, kola, letadla, rakety, měsíc, hvězdy: "Letí, letí letadlo, koho by to napadlo, vyletí až do nebe, zamává tam na tebe".
• P.h. : "Na barevná auta", "Na semafor".
• Pexeso "dopravní prostředky".
• Námětová hra: "Na vláček". "Jede vláček, jede krajem, my si také na vlak hrajem. Jeden vagon, druhý, třetí, zapojte se všechny děti! Pára syčí, vláček houká, pan výpravčí z okna kouká." 
• Seznámení s písní: "Autobus".
• Počítání s nákladu kostek na vláčku. "Všechny moje prsty, schovaly se v hrsti. Spočítám je hned. jedna dvě, tři, čtyři, pět."
• Hledání cesty gemotrických tvarů
• Slušné a ohleduplné chování v autobuse i v dopravě.
• Jízda zručnosti na kole před mš.
• Sledování dopravy v Tovačově.
• Pojmenování dopravních prostředků  - druhů a značek na procházce.
• Koloběžkový výlet na Podzámčí.
• Správné přecházení cesty na procházce.
• Využití stránek: https://www.ibesip.cz/, https://www.zachranny-kruh.cz/, https://www.bezpecnecesty.cz/, 
• https://www.youtube.com/Dopravní výchova, Dopravní prostředky a jejich zvuky, Policie v akci, Dětská dopravní policie, Teo, M.Řůžičková – Semafor, Čiperkové – Autobus, Z. Svěrák, J. Uhlíř – píseň Auta

 Říkadlo:

Pokud svítí červená, zastavit to znamená.
Oranžová připravit, auta motor nažhavit.
A zelená barvička? Jedou  všechna autíčka, to ví každá hlavička.

 Písnička:

Tú, tú, tú, auto už je tu.
1.     Pojeď mámo, pojeď s námi za chvíli jsme za horami.
Tú, tú, tú auto už je tu!
     2. Abys měla radost v líčku, svezu tě až ke sluníčku.
 

 Příběh Agátky 

Holčička se jmenovala Agátka a byla velmi živé dítě. Pořád někde poskakovala, pobíhala a co bylo nejhorší, vůbec neposlouchala maminku. Agátka měla ještě malou sestřičku Verunku, která byla ještě malé miminko, a tak vždycky, když šly s maminkou na procházku, musely vzít Verunku do kočárku. Agátku však nebavilo držet se kočárku a povídat si s maminkou, a tak pobíhala pořád okolo ní. Jednou maminka potřebovala jet s Verunkou k paní doktorce na prohlídku a vzala Agátku s sebou. Protože spěchaly, musely jet všechny tři městskou hromadnou dopravou. Ale co se nestalo. Nejprve stály na zastávce a čekaly na autobus. Agátka pobíhala po zastávce a maminka se bála, že spadne do silnice. Proto Agátku často napomínala, ale ona vůbec maminku neposlouchala. Když přijel autobus, maminka musela na pana řidiče zamávat, aby mu dala znamení, že nastupuje s kočárkem. Pán, který stál na zastávce, mamince pomohl zvednout do autobusu kočárek. Maminka řekla Agátce, ať se posadí vedle ní, ale Agátka pořád protestovala. Chtěla stát a držet se tyče autobusu, kde se obvykle drží dospělí. Maminka se snažila Agátku přesvědčit, aby si sedla k ní na klín nebo vedle ní, aby se mohla dívat z okénka. Mezitím do autobusu přistoupila další maminka, tentokrát s malým chlapečkem. Ten však nebyl o nic hodnější a poslušnější než Agátka. Spolu se hned dali do řeči a začali dokonce utíkat maminkám po autobuse. To už ale začalo rozčilovat pana řidiče, který je pozoroval ve zpětném zrcátku. Lidé se okolo sebe otáčeli a kroutili hlavami nad neposlušností malých dětí. Aby toho nebylo málo, Agátka schválně zmáčkla tlačítko pro výstup maminky s kočárkem. V té chvíli navíc vznikla na silnici nebezpečná dopravní situace, protože auto jedoucí před autobusem náhle zabrzdilo. Pan řidič musel rychle reagovat, a aby se autobus nesrazil s autem, které jelo před ním, musel rychle šlápnout na brzdu. Všichni cestující sebou trhli, babičce sedící za maminkou dokonce upadla taška na zem. Ale to by nebylo ještě tak strašné. Vysypaná jablka se ze země nakonec posbírají. Ale co ty zlobivé děti? Protože ani Agátka, ani ten zlobivý kluk nechtěli sedět u maminek a maminky je nechaly držet se tyče pro dospělé, ve chvíli kdy autobus zabrzdil, letěli uličkou autobusu a spadli na zem, oba na jednu hromadu. Všichni lidé okolo se polekali. Nestalo se těm dětem něco? Kluk měl na čele obrovskou bouli, Agáta odřené dlaně, lokty i kolena. Obě děti plakaly, protože byly nejen potlučené, ale taky se pořádně vylekaly, co se to stalo. Pan řidič honem zastavil, vyběhl ze své kabinky a šel se podívat, jestli jsou děti v pořádku. Maminky děti vzaly hned na klín a snažily se je utišit. Pan řidič byl rád, že se dětem nestalo nic vážného, ale zároveň se na děti pořádně zlobil. Na příští zastávce Agátka s maminkou a kočárkem vystupovaly. Maminka zmáčkla tlačítko pro výstup s kočárkem a vyzvala Agátku, aby s ní rychle vystoupila. Než se maminka nadechla, aby Agátku upozornila na to, jak má vystoupit, Agáta vyskočila z autobusu přes schůdek, rovnou až na chodník. Při doskoku se jí zvrtla noha a Agátka už podruhé za krátkou dobu, byla opět na zemi a spustila slzy a svoji sirénu. Odřela si koleno ještě více, než ho měla odřené z prvního pádu. To to bolelo! Když dojely k paní doktorce, více starostí než s Verunkou měla paní doktorka se zlobivou Agátou. Zpátky už se s maminkou a kočárkem vracely pěšky, protože maminka už se za Agátu nechtěla v MHD ani stydět, ani se o ni strachovat. Agátka byla celá ofačovaná. Na nohách měla několik náplastí a navíc jí paní doktorka na bolístky musela nakapat pálivou desinfekci. Doma si pak Agátka musela lehnout a odpočívat a přemýšlet o tom, jak špatně se chovala.

HÁDANKY

 NA CESTĚ 

Motor, volant, čtyři kola, podvozek a střecha shora. 
Hodný kluk, i ten, co zlobil, oba znají _ _ _ _ _ _ _ _ _. (automobil) 
Které auto závodníků ze startu je v cíli v mžiku? 
Tachometr na nule nemá nikdy _ _ _ _ _ _ _. (formule) 
Dvě kola a k tomu helma, na silnici je jak šelma. 
Je to těžké pro Dorku? My hádáme _ _ _ _ _ _ _. (motorku) 
Auto, které nemá střechu, jezdí hrdě, beze spěchu. 
Na nejlepší letní výlet poveze nás _ _ _ _ _ _ _ _ _. (kabriolet) 
Které auto skoro snové dlouhé je a přepychové? Bára s Evčou, taky s Týnou touží jezdit _ _ _ _ _ _ _ _ _. (limuzínou) 
Které auto chtělo změnu, a rádo by do terénu? 
V kopcích rychle jako šípjezdí asi jenom _ _ _ _. (džíp) 

VE VODĚ 
Brázdí moře, oceány, vozí dámy, také pány. 
Přes palubu strach svůj hoď, vyzkoušej, jak pluje _ _ _. (loď) 
Z komínu mu pára stoupá, ve vlnách se lehce houpá. 
Kdo chce, ať je v mžiku na palubě _ _ _ _ _ _ _. (parníku) 
Pod vodou si tiše pluje, mořský život pozoruje.
 Že je to jen báchorka? Ba ne, přece _ _ _ _ _ _ _. (ponorka) 

 VE VZDUCHU 

Křídla, trup a podvozek - pilot míří k obloze. 
Každé dítko uhádlo? Mám na mysli _ _ _ _ _ _ _. (letadlo) 
Do vzduchu se lehce vznáší, vrtulí nám ptáky plaší.
 Zraněného ale v mžiku přepraví ve _ _ _ _ _ _ _ _ _. (vrtulníku) 
Koule s košem k nebi míří, vznáší se jak lehké chmýří. 
Výhled jako z balkonu máš ve vzdušném _ _ _ _ _ _. (balonu) 
Z kopce létat na křídlech? Strachy se až tají dech. Tak se hoďte do gala, pozorujte _ _ _ _ _ _. (rogala) 

HROMADNÁ DOPRAVA 

Dlouhý je, má čtyři kola, cestující k sobě volá, pak je sveze cesty kus. 
Víš co to je? _ _ _ _ _ _ _. (autobus) 
Poháněné elektřinou po kolejích se vždy šinou. 
Od června až do máje městem jezdí _ _ _ _ _ _ _ _. (tramvaje) 
Od nádraží k nádraží cestující převáží. 
Po kolejích jako drak jezdí rychle jenom _ _ _ _. (vlak) 
Nahoře má troleje, nemusí mít koleje, vypadá jak autobus.
 Copak to je? _ _ _ _ _ _ _ _ _. (trojlejbus) 
Rychle dráhou v podzemí jiný jezdit neumí. 
Už to víte, Káťo, Petro? Jenom v Praze jezdí _ _ _ _ _. (metro)
 

PRO DĚTI 

Řídítka a řetěz krátký na dvě kola se šlapátky? 
Děti ihned po škole jezdí rády na _ _ _ _. (kole) 
Jedna noha líně leží, druhá zase stále běží. 
Hádanka, že je to těžká? Je to přece _ _ _ _ _ _ _ _ _. (koloběžka) 
Boty s kroužky v jedné řadě jezdí cestou po zahradě.
 Ozývá se dětský smích, když se jezdí na _ _ _ _ _ _ _. (bruslích) 

 ZÁCHRANNÁ VOZIDLA 

Proč za zvuků houkačky doktor klopí zatáčky?
 Život visí na nitce nemocnému v _ _ _ _ _ _ _. (sanitce) 
Velké auto s houkačkou, žebříkem a
 stříkačkou k ohni rychle přifrčí, v něm odvážní _ _ _ _ _ _. (hasiči) 
Na slunci i ve stínu vždy po stopách zločinu. 
Zločinec se těžko skryje před auťákem _ _ _ _ _ _ _. (policie)

Z předškoláka se stává školák

             V září nastává v životě šestiletých dětí důležitá změna - mění se ve školáky a zůstanou jimi řadu let. Na úspěšném začátku velmi záleží. Zkušenosti z první třídy rozhodují často i o dalších školních letech a o vztahu dítěte ke škole vůbec. Aby byly první krůčky kluků a holčiček ve škole co možná nejsnazší, je třeba, aby už z domova přišli vybaveni určitými dovednostmi. Pokud si nejste jisti, zda je váš prvňák - čekatel na první třídu dobře připraven, přečtěte si pozorně následující zásady:

Dítě, které jde do první třídy by mělo umět:

- správně vyslovovat všechny hlásky

- umět poslouchat pozorně pohádku nebo jiný text a zjednodušeně vyprávět obsah

- umět reagovat i na cizího dospělého, vyřídit jednoduchý vzkaz, obstarat jednoduchý nákup

- být schopné pracovat samostatně ve skupině dětí, jako v mateřské škole nebo v zájmovém kroužku

- vydržet sedět nad zadaným úkolem alespoň 15 minut a být schopné práci dokončit

- umět recitovat básničku, zazpívat písničku

- vědět, jak se jmenuje, kde bydlí, kolik je mu let, znát dny v týdnu

- hrát jednoduché hry - domino, pexeso, člověče nezlob se, skládat puzzle

- počítat do pěti

- umět držet správně tužku mezi palcem a ukazováčkem, aby konec tužky mířil k rameni, netlačit, kreslit     tak, aby tužka lehce klouzala po papíře

- vystřihovat jednoduché tvary

- poznat sluchem první a poslední hlásku ve slově

- být samostatné v oblékání, umět si zapnout knoflíky, zavázat tkaničky, samostatně dodržovat hygienu, umýt si ruce samostatně se najíst příborem, vysmrkat, použít toaletní papír

- být dost velké, aby uneslo tašku, která i v první třídě může vážit 3 - 4 kilogramy

- umět pozdravit, poprosit, poděkovat

Jak vidíte, je toho dost. Má dítě, na které čeká škola, také nějaké nároky, může od rodičů něco očekávat? Jak by mu rodič, zákonný zástupce mohl pomoci? Na to najdete odpovědi v následujícím textu.

Prvňák potřebuje či má mít od rodičů, zákonných zástupců:

- nárok na vhodný denní režim, na uspořádání dne tak, aby bylo mimo domov co nejméně (např. nemuselo chodit ráno do družiny), mělo čas na odpočinek, hru a pobyt venku

- možnost psát úkoly odpoledne co nejdříve a v první třídě se nezabývat školními věcmi déle než 30 min.

- rodiče by mu měli zajistit a obstarat všechny věci, které škola vyžaduje, aby se nedostalo do zbytečných těžkostí či nepříjemných pocitů, pokud mu něco chybí 

- rodiče ho první den do školy doprovodí, dle volby stráví čas ve třídě nebo počkají před školou, slavnostně ho obléknou, popřípadě vyfotografují či natočí pomocí kamery, připraví dobrý oběd, večeři,

- pěkný pracovní koutek včetně psacího stolečku a místa na školní věci

- právo na klid při ranním vypravování, aby šlo do školy dobře naladěné

- na své vlastní tempo, nemělo by slyšet slovo ,,dělej rychle"

- povzbuzovat a chválit, i když rodič třeba není se všemi jeho výsledky spokojen

- alespoň v první třídě pomoc rodičů při vypracování domácích úkolů

Dítě ocení, když si rodiče uvědomí, že škola není to jediné a nejhlavnější, že je řada dalších činností, které může dítě dělat a být v nich úspěšné.

Rodiče, pokusme se společně, aby vztah mezi námi a dětmi byl takový, aby se o všem problémech, starostech i radostech dalo otevřeně mluvit a pak se jistě najde i řešení. Přáli bychom všem začínajícím školákům i rodičům, aby jim škola přinesla více radostí než starostí.

Na otázku: „Co dítě potřebuje nejvíce?“

                    „Dítě potřebuje 3 P = pozornost, porozumění a pohodu, především lásku,

                                                pochopení, shovívavost a toleranci, ale nejvíce lásku...

... dítě je třeba upřednostnit, a to vždy a všude. Jde zejména o aktivní účast dítěte, a to v životě rodiny, ve škole i ve společnosti.“

Jiráskův test školní zralosti – verbální myšlení

1.      Které zvíře je větší: Kůň nebo pes? (kůň 0 bodů, pes – 5 bodů)

2.      Ráno snídáme a v poledne ….,.(obědváme 0 bodů, cokoliv jiného -3 body)

3.      Ve dne je světlo, v noci je …..(tma 0 bodů, špatná od. – 4 body)

4.      Obloha je modrá, tráva je ….(zelená 0 bodů, špatná od. – 4 body

5.      Třešně, hrušky, jablka, co to je? (ovoce 0 bodů, špatná od. – 1 bod)

6.      Proč se před příjezdem vlaku na trati zavírají závory? (aby se nesrazil vlak s autem, kolem, člověkem, apod 0 bodů, špatná odp. – 1 bod)

7.      Co je Praha, Beroun, Plzeň? (města 1 bod, nádraží – 0 bodů, špatná odp. – 1 bod)

8.      Kolik je hodin? Na papírových hodinách ukázat čtvrt na sedm, za pět minut osm, čtvrt na dvanáct a pět minut. (dobře určeno 4 body, určeno jen čtvrt, celá a čtvrt a hodina je správná  3 body, špatně, neví, nezná hodiny 0 bodů)

9.      Malá kráva je telátko, malý pes je ….., malá ovce je….( štěňátko, jehňátko 4 body, jen jeden údaj 0 bodů, špatná odp. – 1 bod)

10.  Podobá se pes více kočce nebo slepici? (jedna podobnost psa s kočkou 0 bodů, bez udání jedné podobnosti 0 bodů, slepici -3body)

11.  Proč m á každé vozidlo brzdu, (2 důvody – brzdit z kopce a v zátáčce, při srážce a ukončení jízdy 1 bod, jeden důvod 0 bodů, špatná odp. např. bez brzdy by nejelo – 1 bod)

12.  Čím se podobají kladivo a sekera? (2společné znaky 3 body, 1 společný znak 2 body, špatná odp. 0 bodů)

13.  Čím se podobají veverka a kočka? ( savce nebo 2 společné znaky 3 body, jedna podobnost 2 body, špatná odp. 0 bodů)

14.  Čím se liší hřebík a šroub? Podle čeho bys je rozeznal, kdyby tu ležely na stole? (šroub má závity 3body, šroub se šroubuje a hřebík se zatlouká 2 body, špatná odp. 0 bodů)

15.  Kopaná, skok vysoký, plavání, to jsou….? (sporty 3body, cvičení, cviky, závody tělocvik 2 body, špatná odp. 0 bodů)

16.  Které znáš dopravní prostředky? (3pozemní a letadlo nebo loď 4 body, 3 pozemní nebo i loď a letadlo ale po vysvětlení 2 body, špatná odp. 0 bodů)

17.  Čím se liší starý člověk od mladého, je mezi nimi rozdíl? (3 znaky 4 body, 1 nebo 2 rozdíly 2 body, špatná odp – má hůl, kouří, může alkohol, nepracuje 0 bodů)

18.  Proč lidé pěstují (provozují) sporty? (2 důvody 4 body, 1 důvod 2 body, špatná odp – aby něco uměli, aby vyhráli 0 bodů)

19.  Proč je nesprávné, když se někdo vyhýbá práci? (výklad, že je tím poškozen někdo jiný 5 bodů, je líný nebo nebude mít peníze 2 body, špatná odp. 0 bodů)

20.  Proč se musí na dopis nalepit známka ? (je to platba 5 bodů, ten, kdo dostane dopis, by musel zapltati pokudtu – 2 body, špoatná odp. 0 bodů)

Vyhodnocení:Součet kladných a záporných bodů

1……24 a více

2……14 – 23

3……0 – 13

4…..-1 - --10¨

5….-11 a horší

Co znamená mateřská škola pro vaše dítě?

Vstup vašeho dítěte do mateřské školy a čas, který tam stráví společně s jinými dětmi, je úsek života, jenž má zvláštní význam pro jeho rozvoj. Mateřská škola má vlastní výchovné poslání. Nelze na ni pohlížet jako na předstupeň nebo přestupní stanici před školní docházkou. Pro vaše dítě začíná úsek života s mnoha novými požadavky, v prostředí, které se velmi liší od důvěrně známého domova:
• Jako matka a otec nejste po určitou část dne bezprostředně k dispozici.
• Vaše dítě si musí vytvořit důvěru k nové blízké osobě, která je zde současně pro řadu jiných dětí.
• Vaše dítě má rozvíjet vztahy se skupinou ostatních dětí.
• Vaše dítě se musí učit novým pravidlům, např.-hračka nepatří jen jednomu, ale všem.
• Vaše dítě se musí přizpůsobit novému dennímu rytmu.

Stát se dítětem z mateřské školy
Zatímco jedno dítě přistupuje k nové situaci s radostí a spontánně, jiné vyčkává, nebo se dokonce bojí. Jedno dítě se učí zvládat nové požadavky rychleji, jinému to jde pomaleji a trvá mu déle, než se stane „opravdovým dítětem z mateřské školy“. Adaptace na nové prostředí může trvat i několik měsíců. Tím je míněno, že se pak už pohybuje ve skupině samostatně a sebevědomě, uzavírá přátelství a chce pro sebe využít šance, které mu docházka do mateřské školy poskytuje.

S jakými reakcemi můžete počítat během adaptace?
Nejprve se bude vaše dítě snažit v mateřské škole zorientovat. Ve skupině se bude chovat spíše jako pozorovatel a bude vyčkávat. Jeho hra není ještě intenzivní a vytrvalá, třídu prozkoumává nejprve pozvolna. Doma může být unavené a nevyrovnané a bude vyprávět málo nebo nic.
Asi od druhého týdne se bude snažit najít si své místo ve skupině. Může se stát, že při tom dojde ke konfliktům s jinými dětmi. Může se také projevovat nedostatek odpoledního odpočinku a častěji se stane, že dítě jde ráno do mateřské školy s nechutí nebo tam také vůbec jít nechce. Tyto reakce nejsou ničím zvláštním, jsou normální. Každé dítě potřebuje na adaptaci svůj čas.

Jak můžete své dítě podpořit?
Když se vaše dítě stýkalo s jinými dětmi a naučilo se vydržet nějakou dobu bez rodičů, je to dobrá příprava na mateřskou školu. Využijte příležitostí, které vám a vašemu dítěti mateřská škola nabízí: den otevřených dveří, rodičovské schůzky, akademie, besídky a jiné prezentace činnosti mateřské školy. Pokud jako rodič získáte jistotu, že o vaše dítě bude v mateřské škole dobře postaráno, můžete tento pocit přenést i na své dítě. Máte-li ještě nějaké dotazy, obraťte se na učitelky.
Právě v prvních týdnech, při všem tom novém, je důležitým předpokladem pro dobrou adaptaci vašeho dítěte přehlednost situace a předvídatelnost toho, co na ně čeká. Patří k tomu např. návyk na dochvilnost při přivádění do mateřské školy a při vyzvedávání. Namáhavé odpolední činnosti mohou v této době vaše dítě přetížit. Mějte také na paměti, že děti jsou v této době silněji ohroženy úrazem. Pozornost je proto nutná na ulici i na hřišti.
Připravenost dítěte na to, aby se vyrovnalo s mateřskou školou, je ovlivněna také tím, zda v rodině současně nedochází k nějakým jiným větším životním změnám, jako je např. narození sourozence, stěhování, ale také rozvod rodičů nebo ztráta zaměstnání otce či matky. V každém případě platí: pohovořte si s učitelkou. Každá informace, kterou jí poskytnete o svém dítěti a své rodině, je pro ni vítaná a pomůže jí zvolit správný přístup k vašemu dítěti.

Z rodičů se stávají rodiče dítěte z mateřské školy
Dítě sice stojí ve středu dění, ale i pro vás je vstup vašeho dítěte do mateřské školy něčím zvláštním. Také na vás dolehnou změny a nové požadavky.
Musíte se připravit na to, že po určitou část dne jste bez svého dítěte a že bezprostředně nevíte, co dělá, co si myslí nebo co cítí. Jak se mu bez vaší přítomnosti povede? Jak vy sami tento čas využijete? Ve skutečnosti potřebují i rodiče určitý čas na přivyknutí, aby mohli pojmout mnoho nových informací a zpracovat je. Učí se důvěřovat novým spoluvychovatelkám. Učí se také důvěřovat svému dítěti, které se stává samostatnějším. Platí, že postupem času se vyvine pocit spoluodpovědnosti za fungování skupiny a celé mateřské školy.
Od vás se očekává, že:
• budete rozvíjet důvěru k mateřské škole;
• jste schopni akceptovat, že vaše dítě je jen jedním mezi ostatními ve skupině;
• nebudete prosazovat podporu jen pro své vlastní dítě bez ohledu na ostatní;
• se naučíte prostřednictvím spolupráce rodičů podporovat všechny děti, nebo že jako člen rady školy budete podporovat zájmy všech dětí a rodičů.

Každý nový začátek znamená také rozloučení s tím, co je důvěrně známé. S tím jsou u dětí i rodičů spojeny silné city. Ty lze zřetelně pozorovat při ranním loučení. Pokud jste nejistí, hledejte radu a podporu u učitelky. Žádný strach z loučení a žádný strach z toho, že to hned od prvního dne nebude bez problémů! Vaše dítě poroste, bude jistější a sebevědomější, bude dítětem z mateřské školy, které svůj každodenní pobyt dobře zvládne a vytěží z něho co nejvíce.

Článek byl převzat z www.rodina.cz

Myšlenky k zamyšlení.

19 přikázání Marie Montessori pro rodiče

Maria Montessori vytvořila krátká přikázání-připomenutí pro rodiče. Jsou jednoduchá, ale když se nad každým z nich zamyslíte, objevíte moudrost mnohadílných knih v několika slovech. Budete-li číst alespoň jednou za rok tento krátký seznam, mohou se vaše vztahy s dětmi dostat na kvalitativně novou úroveň a vaše dítě vyroste v rozvinutou a harmonickou osobnost.

1.     Je-li dítě často kritizováno, učí se odsuzovat.

2.     Je-li dítě často chváleno, učí se hodnotit.

3.     Je-li dítěti předváděna agresivita, učí se prát.

4.     Jedná-li se s dítětem poctivě, učí se spravedlivosti.

5.     Pokud se dítěti často smějí, učí se nesmělosti.

6.     Jestliže dítě žije s pocitem bezpečí, učí se věřit.

7.     Dostává-li dítě často vynadáno, naučí se pocitu provinilosti.

8.     Pokud je dítěti často dáváno zapravdu, učí se mít k sobě dobrý vztah.

9.     Dáváme-li dítěti často najevo shovívavost, naučí se být trpělivé.

10. Budeme-li dítě často povzbuzovat, získá sebedůvěru.

11.  Žije-li dítě v přátelské atmosféře a cítí se potřebné, naučí se nalézat v tomto světě lásku.

12. Nemluvte o dítěti špatně – ať je přítomno nebo ne.

13. Soustřeďte se na rozvoj toho dobrého v dítěti, aby pro to špatné nezbylo místo.

14.Vždycky poslouchejte a odpovídejte dítěti, které na vás mluví.

15.Važte si dítěte, které udělalo chybu a dokáže ji hned nebo o něco později napravit.

16. Buďte připraveni pomoci dítěti, které ještě hledá a snažte se být nepozorováni tím, které už nalezlo.

17. Pomáhejte dítěti osvojit si to, co si neosvojilo dříve. Pomáhejte mu a naplňte přitom okolí starostlivostí, zdrženlivostí, tichem a láskou.

18. Když jednáte s dítětem, dodržujte vždycky ty nejlepší způsoby – dávejte mu to nejlepší, co je ve vás samých

Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí

1. Nerozmazlujte mně
Vím dobře že bych neměl dostat všechno oč si řeknu – já vás jen zkouším

2. Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to raději – cítím se bezpečněji.

3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

4. Nedělejte ze mě menšího než jsem.
Nutí mně to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.

5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mně zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.

6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty.

7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád.
Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.

8. Nechraňte mně před všemi následky mého chování.
Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.

9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
Dokáži se s nimi vyrovnat sám.

10. Nesekýrujte mně.
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.

11. Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.

12. Nezapomínejte, že se někdy nedokáži vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Nejsem proto někdy zcela přesný a není mi rozumět.

13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu.

14. Nebuďte nedůslední.
To mě úplně mate.

15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.

16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hloupost.
Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.

17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
Hrozně mě šokuje, když zjistím, že tomu tak není.

18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.

19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám.
Je to určitě těžké se mnou držet krok, ale prosím – snažte se.

20. Nezapomínejte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění.
Ale to vám nemusím říkat, že ne?

Vážení a milí rodiče, ale i prarodiče…..
Pokusím se, promluvit k Vám ústy Vašeho milovaného dítěte.

„Nebuďte nedůslední, to mě úplně mate“.

Všimněte si! Dítě říká, že ho to mate.
Neříká, že ho to kazí, špatně vychovává. Neříká to proto, že samo neví co je to „zkažené, nevychované dítě“.
Až se jím stane, budou to vidět a hodnotit všichni okolo, ale ono samo ne. Bude si myslet, že je to tak v pořádku. A Vy budete zklamáni, jak se to stalo, že vy zrovna máte takové špatné dítě.
Stalo se to proto, že jste své dítě neochránili před svojí nedůsledností a pohodlností.
Dávejte sliby a zákazy velmi uváženě. Zakazujete a přikazujete – je to vaše povinnost! Vysvětlujte proč tak a tak činíte a proč je nutno, aby se dítě podřídilo. Nazakazujte z pohodlnosti a nebraňte tím dětské zvídavosti.
Vždy však trvejte na splnění všeho ze strany dítěte tak, jak jste stanovili. Buďte laskaví a pevní.
Velmi svému dítěti pomůžete. Naučíte jej držet slovo a budou-li Vaše příkazy a omezení vždy logické, naučíte dítě samostatnosti v rozhodování v budoucnu, dospělosti, kdy člověk musí poznat, zda příkaz, či omezení má logiku a on se podřídí, či nikoli. Potom se rozhodne správně.