- Poslech pohádky: Čarodějnice a obr.
- O perníkové chaloupce,
- Hledání čarodějnic v knížkách.
- Rozhovor:
Kdo je čarodějnice? Jak ji poznáme? Existují? Je hodná nebo zlá? Co
bys vyčaroval? Proč se čarodějnice pálí? Protože s ohněm odchází
všechno zlo. Kdo pomáhá čarodějnici? ( kocour, pavouk, netopýr...)
- Vymýšlení různých jmen pro čarodějnici
- Napodobování obličejů: procvičení mimických svalů obličeje.
- Stavba chýše pro čarodějnici čehokoliv: ze stavebnice nebo venku z přírodnin.
- Smyslová hra: Čarodějnický pytlík: poznávání podle hmatu,
- Hra na čarodějnice: vaření lektvarů.
- Kreslení - malování čarodějnice.
- Grafomotorické hry pro uvolnění ruky: Míchání lektvarů.
- Dechová cvičení: foukání do plamene svíčky pod dozorem, špulení rtů a směrování dechu.
- Logopedické hry: Letíííím, letííííím, milé děti…L - jazyk nahoru za zuby. Ť- jazyk nahoru.
- Tanec čarodějnic.
- Let na koštěti - možno i slalom.
- Hod míčem do pavučiny.
- Pohybová hra: honička - koho se čarodějnice dotkne zkamení nebo musí uklidit hračky .
- Omalovánky čarodějnice.
- Modelování kouzelné koule pro čarodějnici.
- Poslech čarodějnické písně.
- Smyšlená čarodějnická říkadla: Čáry máry kočka, ať máš modrá..... .
- Hádanka, říkadlo pro čarodějnici.
- Hledání pavučin doma i přírodě.
- Hledání bylin do lektarů - vaření čaje z bylinek.
Hádanka:
Pometlem si zametá, všude kolem práší,
Hlava šátkem zakrytá, malé děti straší.
Říkadla:
Hurá děti bába letí, do povětří na koštěti.
Kdo z vás děti lítá rád, ten s ní může cestovat.
Ježibaby kamarádky, ( ruce nad hlavu zamávat)
krouží vzduchem ( ruce upažit a otočit se dokola)
tam
a zpátky. ( ruce vzpažit a úklony
do boku)
Šaty mají od sazí, ( stoj
vzpřímený)
snad se v letu nesrazí.
Čarodějnické zaříkávadlo
Čáry, máry, okolo páry,
čarovala rybička, aby byla chybička,
čaroval rak, aby bylo tak.
Hade, hade, mourovatej, máš ocásek jedovatej.
Netopýre, poleť blíž, jsi-li žába nebo myš?
Pohádka:
O obrovi, který měl obrovské trápení
Je to dávno, kdy v
hlubokém lese žil jeden obr Hugo. Nebyl vůbec zlý, měl rád děti, díval
se, jak si hrají a snil o tom, že s nimi běhá, skáče nebo hraje na
schovávanou. Ale jen se blížil k městu nebo k vesnici, země se otřásala a
duněla. Lidé se ze strachu schovávali v domech, zavírali okna, zamykali
dveře. Navíc ke všemu dospělí často děti obrem strašili. Chudák Hugo,
obra se prostě všichni báli a nikdo neměl ani ponětí, že Hugo je tak
hodný a moc opuštěný a nešťastný.
Zoufalý obr dlouho přemýšlel o svém
obřím trápení, až nakonec dostal nápad: všechno je proto, že je tak
obrovský, musí se tedy zmenšit! To se snadno řekne, zmenši se, ale jistě
to nepůjde tak snadno, jako když se při praní srazí ponožky. Naštěstí
si vzpomněl, že v hlubokém lese za desaterými horami a pěti řekami žije
jedna čarodějnice, která umí z malých rybek udělat velké kapry a z
velkého hada žížalu. Vydal se tedy za čarodějnicí - přeskočil les,
překročil řeky. Čarodějnice už pěknou chvíli slyšela obří kroky a celá
vyděšená hledala úkryt v houštině.
Obr co nejjemněji zaklepal na
dveře její chaloupky a když se nikdo neozýval, nesměle nakoukl dovnitř.
„Pěkně prosím, ctihodná paní čarodějnice, nic vám neudělám, nebojte se,
jen jsem vás přišel požádat o pomoc." Čarodějnice se po chvilce
odvážila vykouknout a řekla: "Ráda bych ti pomohla, ale zmenšit velikána
není jen tak. Obyčejná zaklínadla tady nepomůžou. Musím nahlédnout do
čarodějnické knihy." Dlouho listovala, až nakonec našla předpis na
vhodnou směs.
Muší ucho, kus žabince,
trochu medu dej do hrnce,
kousek
křenu, hrst přesličky,
přidej sůl a tři mušličky.
Čarodějnice všechno
nasypala do kotle a když byl kouzelný lektvar uvařený, dala ho obrovi
vypít. Hugovi ani trochu nechutnal, ale vypil ho poctivě až do dna. A
vtom se začal zmenšovat a zmenšovat. Šlo to tak rychle, že ho za chvíli
nebylo ve vysoké trávě vidět. "Toho nápoje jsi asi vypil moc a já jsem
nic nevážila, všechno jsem brala jen tak od oka," vzdychla čarodějnice.
"Co si teď počnu? Nemohla bys mě zase trochu zvětšit?" slabým hláskem
zaškemral obřík - trpaslík. Čarodějnice znovu dlouho listovala v učené
knize a dala se do přípravy kouzelného odvaru.
Vrbový proutek, slzy
krokodýlí,
muší křidélka, křídla motýlí,
zelíčko mladé, prastarou vodu,
zamíchej, podávej na prvním schodu.
Tentokrát neudělala chybu, Hugo se
postavil na první schod u vchodu do čarodějnické chaloupky, vypil
lektvar a začal se zvětšovat. Ne moc, jen akorát, aby byl právě tak
velký jako obyčejný člověk. "Hurá, hurá!" volal Hugo a poskakoval hned
na jedné, hned na druhé noze a potom na obou. Kdyby tohle udělal, když
byl ještě obrem, chaloupka čarodějnice by se sesypala jako domeček z
karet. "Ani nevíte, jak jsem vám vděčný," řekl. „Mohl bych taky já něco
pro vás udělat?" "To víš, že bys mohl," odpověděla. „Když teď vypadáš
jako člověk, můžeš mně někdy dojít nakoupit. To víš, já se nerada
ukazuji mezi lidmi, koukají po mně divně a dokonce se smějí mému
klobouku." Od té doby žil Hugo ve městě, mohl se kamarádit s lidmi, hrát
si s dětmi a pravidelně nosil paní čarodějnici nákupy.
Žádné komentáře:
Okomentovat