1. Nerozmazlujte mně
Vím dobře že bych neměl dostat všechno oč si řeknu – já vás jen zkouším
2. Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to raději – cítím se bezpečněji.
3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mě menšího než jsem.
Nutí mně to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mně zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád.
Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
8. Nechraňte mně před všemi následky mého chování.
Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
Dokáži se s nimi vyrovnat sám.
10. Nesekýrujte mně.
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.
11. Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
12. Nezapomínejte, že se někdy nedokáži vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Nejsem proto někdy zcela přesný a není mi rozumět.
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu.
14. Nebuďte nedůslední.
To mě úplně mate.
15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.
16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hloupost.
Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
Hrozně mě šokuje, když zjistím, že tomu tak není.
18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám.
Je to určitě těžké se mnou držet krok, ale prosím – snažte se.
20. Nezapomínejte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění.
Ale to vám nemusím říkat, že ne?
Vážení a milí rodiče, ale i prarodiče…..
Pokusím se, promluvit k Vám ústy Vašeho milovaného dítěte.
„Nebuďte nedůslední, to mě úplně mate“.
Všimněte si! Dítě říká, že ho to mate.
Neříká, že ho to kazí, špatně vychovává. Neříká to proto, že samo neví co je to „zkažené, nevychované dítě“.
Až se jím stane, budou to vidět a hodnotit všichni okolo, ale ono samo ne. Bude si myslet, že je to tak v pořádku. A Vy budete zklamáni, jak se to stalo, že vy zrovna máte takové špatné dítě.
Stalo se to proto, že jste své dítě neochránili před svojí nedůsledností a pohodlností.
Dávejte sliby a zákazy velmi uváženě. Zakazujete a přikazujete – je to vaše povinnost! Vysvětlujte proč tak a tak činíte a proč je nutno, aby se dítě podřídilo. Nazakazujte z pohodlnosti a nebraňte tím dětské zvídavosti.
Vždy však trvejte na splnění všeho ze strany dítěte tak, jak jste stanovili. Buďte laskaví a pevní.
Velmi svému dítěti pomůžete. Naučíte jej držet slovo a budou-li Vaše příkazy a omezení vždy logické, naučíte dítě samostatnosti v rozhodování v budoucnu, dospělosti, kdy člověk musí poznat, zda příkaz, či omezení má logiku a on se podřídí, či nikoli. Potom se rozhodne správně.
