Čas čarodějnic

 

 

• Poslech pohádky:  Čarodějnice a obr.
• O perníkové chaloupce, 
• Hledání čarodějnic v knížkách.
• Rozhovor:  Kdo je čarodějnice?  Jak ji poznáme?  Existují?  Je hodná nebo zlá?  Co bys vyčaroval? Proč se čarodějnice pálí?  Protože s ohněm odchází všechno zlo. Kdo pomáhá čarodějnici? ( kocour, pavouk, netopýr...)
• Vymýšlení různých jmen pro čarodějnici
• Napodobování  obličejů: procvičení mimických svalů obličeje.
• Stavba chýše pro čarodějnici  čehokoliv:  ze stavebnice nebo venku z přírodnin.
• Smyslová hra: Čarodějnický pytlík: poznávání podle hmatu,
• Hra na čarodějnice:  vaření lektvarů.
• Kreslení - malování čarodějnice.
• Grafomotorické hry pro uvolnění ruky:  Míchání lektvarů.
• Dechová cvičení: foukání do plamene svíčky pod dozorem, špulení rtů a směrování dechu.
• Logopedické hry: Letíííím, letííííím, milé děti…L - jazyk nahoru za zuby.  Ť-  jazyk nahoru.
• Tanec čarodějnic.
• Let na koštěti - možno i slalom.
• Hod míčem do pavučiny.
• Pohybová hra: honička - koho se čarodějnice dotkne zkamení nebo  musí uklidit hračky .
• Omalovánky čarodějnice.
• Modelování kouzelné koule pro čarodějnici.
• Poslech čarodějnické písně.
• Smyšlená čarodějnická říkadla: Čáry máry kočka, ať máš modrá..... .
• Hádanka, říkadlo pro čarodějnici.
• Hledání pavučin doma i přírodě.
• Hledání bylin do lektarů - vaření čaje  z bylinek.

Hádanka: 
Pometlem si zametá, všude kolem práší,
Hlava šátkem zakrytá, malé děti straší.

Říkadla:
Hurá děti bába letí, do povětří na koštěti.
Kdo z vás děti lítá rád, ten s ní může cestovat.

Ježibaby kamarádky, ( ruce nad hlavu zamávat)
krouží vzduchem ( ruce upažit a otočit se dokola)
tam a zpátky. ( ruce vzpažit a úklony do boku) 
Šaty mají od sazí, ( stoj vzpřímený)
snad se v letu nesrazí. 

Čarodějnické zaříkávadlo

Čáry, máry, okolo páry,
čarovala rybička, aby byla chybička,
 čaroval rak, aby bylo tak.
Hade, hade, mourovatej, máš ocásek jedovatej.
Netopýre, poleť blíž, jsi-li žába nebo myš?

Pohádka:

O obrovi, který měl obrovské trápení

     Je to dávno, kdy v hlubokém lese žil jeden obr Hugo. Nebyl vůbec zlý, měl rád děti, díval se, jak si hrají a snil o tom, že s nimi běhá, skáče nebo hraje na schovávanou. Ale jen se blížil k městu nebo k vesnici, země se otřásala a duněla. Lidé se ze strachu schovávali v domech, zavírali okna, zamykali dveře. Navíc ke všemu dospělí často děti obrem strašili. Chudák Hugo, obra se prostě všichni báli a nikdo neměl ani ponětí, že Hugo je tak hodný a moc opuštěný a nešťastný. 

      Zoufalý obr dlouho přemýšlel o svém obřím trápení, až nakonec dostal nápad: všechno je proto, že je tak obrovský, musí se tedy zmenšit! To se snadno řekne, zmenši se, ale jistě to nepůjde tak snadno, jako když se při praní srazí ponožky. Naštěstí si vzpomněl, že v hlubokém lese za desaterými horami a pěti řekami žije jedna čarodějnice, která umí z malých rybek udělat velké kapry a z velkého hada žížalu. Vydal se tedy za čarodějnicí - přeskočil les, překročil řeky. Čarodějnice už pěknou chvíli slyšela obří kroky a celá vyděšená hledala úkryt v houštině.

       Obr co nejjemněji zaklepal na dveře její chaloupky a když se nikdo neozýval, nesměle nakoukl dovnitř. „Pěkně prosím, ctihodná paní čarodějnice, nic vám neudělám, nebojte se, jen jsem vás přišel požádat o pomoc." Čarodějnice se po chvilce odvážila vykouknout a řekla: "Ráda bych ti pomohla, ale zmenšit velikána není jen tak. Obyčejná zaklínadla tady nepomůžou. Musím nahlédnout do čarodějnické knihy." Dlouho listovala, až nakonec našla předpis na vhodnou směs.

Muší ucho, kus žabince,

 trochu medu dej do hrnce,

 kousek křenu, hrst přesličky,

 přidej sůl a tři mušličky.

        Čarodějnice všechno nasypala do kotle a když byl kouzelný lektvar uvařený, dala ho obrovi vypít. Hugovi ani trochu nechutnal, ale vypil ho poctivě až do dna. A vtom se začal zmenšovat a zmenšovat. Šlo to tak rychle, že ho za chvíli nebylo ve vysoké trávě vidět. "Toho nápoje jsi asi vypil moc a já jsem nic nevážila, všechno jsem brala jen tak od oka," vzdychla čarodějnice. "Co si teď počnu? Nemohla bys mě zase trochu zvětšit?" slabým hláskem zaškemral obřík - trpaslík. Čarodějnice znovu dlouho listovala v učené knize a dala se do přípravy kouzelného odvaru.

 Vrbový proutek, slzy krokodýlí,

 muší křidélka, křídla motýlí,

zelíčko mladé, prastarou vodu,

zamíchej, podávej na prvním schodu.

     Tentokrát neudělala chybu, Hugo se postavil na první schod u vchodu do čarodějnické chaloupky, vypil lektvar a začal se zvětšovat. Ne moc, jen akorát, aby byl právě tak velký jako obyčejný člověk. "Hurá, hurá!" volal Hugo a poskakoval hned na jedné, hned na druhé noze a potom na obou. Kdyby tohle udělal, když byl ještě obrem, chaloupka čarodějnice by se sesypala jako domeček z karet. "Ani nevíte, jak jsem vám vděčný," řekl. „Mohl bych taky já něco pro vás udělat?" "To víš, že bys mohl," odpověděla. „Když teď vypadáš jako člověk, můžeš mně někdy dojít nakoupit. To víš, já se nerada ukazuji mezi lidmi, koukají po mně divně a dokonce se smějí mému klobouku." Od té doby žil Hugo ve městě, mohl se kamarádit s lidmi, hrát si s dětmi a pravidelně nosil paní čarodějnici nákupy.

Doprava

 Duben, měsíc bezpečnosti

Dobré ráno, dobrý den, na výlet my pojedem.
Ale čímpak asi děti?   Letadlo na nebi letí.
Po vodě si pluje loď.  Po chodníku se mnou pojď.
Po chodníku chodí chodci. Auta jezdí po silnici.
Po kolejích jede vlak. Ano děti je to tak.

• Seznámení s programem "Dopravní výchova"  na interaktivní tabuli.
• Správné vybavení kola - prohlížení kol dětí.
• Pojmenování dopravních prostředků a označení místa jejich pohybu. 
• Odpověď na otázku: "Kdo je účastníkem dopravního provozu?"
• Rozhovor  o práci policistů.
• Využití  dráhy  pro  autíčky,  vláčky.....
• Hry s dopravními značkami a jejich pojmenování.
• Prohlížení knih s dopravními prostředky.
• Seznámení a nácvik říkadla: "Semafor"
• Seznámení a nácvik písně: "Auto".
• Skládání lodičky z papíru a vlaštovky.
• Kreslení autíček.
• Cvičení jógy: vlny na vodě, lodě, kola, letadla, rakety, měsíc, hvězdy: "Letí, letí letadlo, koho by to napadlo, vyletí až do nebe, zamává tam na tebe".
• P.h. : "Na barevná auta", "Na semafor".
• Pexeso "dopravní prostředky".
• Námětová hra: "Na vláček". "Jede vláček, jede krajem, my si také na vlak hrajem. Jeden vagon, druhý, třetí, zapojte se všechny děti! Pára syčí, vláček houká, pan výpravčí z okna kouká." 
• Seznámení s písní: "Autobus".
• Počítání s nákladu kostek na vláčku. "Všechny moje prsty, schovaly se v hrsti. Spočítám je hned. jedna dvě, tři, čtyři, pět."
• Hledání cesty gemotrických tvarů
• Slušné a ohleduplné chování v autobuse i v dopravě.
• Jízda zručnosti na kole před mš.
• Sledování dopravy v Tovačově.
• Pojmenování dopravních prostředků  - druhů a značek na procházce.
• Koloběžkový výlet na Podzámčí.
• Správné přecházení cesty na procházce.
• Využití stránek: https://www.ibesip.cz/, https://www.zachranny-kruh.cz/, https://www.bezpecnecesty.cz/, 
• https://www.youtube.com/Dopravní výchova, Dopravní prostředky a jejich zvuky, Policie v akci, Dětská dopravní policie, Teo, M.Řůžičková – Semafor, Čiperkové – Autobus, Z. Svěrák, J. Uhlíř – píseň Auta

 Říkadlo:

Pokud svítí červená, zastavit to znamená.
Oranžová připravit, auta motor nažhavit.
A zelená barvička? Jedou  všechna autíčka, to ví každá hlavička.

 Písnička:

Tú, tú, tú, auto už je tu.
1.     Pojeď mámo, pojeď s námi za chvíli jsme za horami.
Tú, tú, tú auto už je tu!
     2. Abys měla radost v líčku, svezu tě až ke sluníčku.
 

 Příběh Agátky 

Holčička se jmenovala Agátka a byla velmi živé dítě. Pořád někde poskakovala, pobíhala a co bylo nejhorší, vůbec neposlouchala maminku. Agátka měla ještě malou sestřičku Verunku, která byla ještě malé miminko, a tak vždycky, když šly s maminkou na procházku, musely vzít Verunku do kočárku. Agátku však nebavilo držet se kočárku a povídat si s maminkou, a tak pobíhala pořád okolo ní. Jednou maminka potřebovala jet s Verunkou k paní doktorce na prohlídku a vzala Agátku s sebou. Protože spěchaly, musely jet všechny tři městskou hromadnou dopravou. Ale co se nestalo. Nejprve stály na zastávce a čekaly na autobus. Agátka pobíhala po zastávce a maminka se bála, že spadne do silnice. Proto Agátku často napomínala, ale ona vůbec maminku neposlouchala. Když přijel autobus, maminka musela na pana řidiče zamávat, aby mu dala znamení, že nastupuje s kočárkem. Pán, který stál na zastávce, mamince pomohl zvednout do autobusu kočárek. Maminka řekla Agátce, ať se posadí vedle ní, ale Agátka pořád protestovala. Chtěla stát a držet se tyče autobusu, kde se obvykle drží dospělí. Maminka se snažila Agátku přesvědčit, aby si sedla k ní na klín nebo vedle ní, aby se mohla dívat z okénka. Mezitím do autobusu přistoupila další maminka, tentokrát s malým chlapečkem. Ten však nebyl o nic hodnější a poslušnější než Agátka. Spolu se hned dali do řeči a začali dokonce utíkat maminkám po autobuse. To už ale začalo rozčilovat pana řidiče, který je pozoroval ve zpětném zrcátku. Lidé se okolo sebe otáčeli a kroutili hlavami nad neposlušností malých dětí. Aby toho nebylo málo, Agátka schválně zmáčkla tlačítko pro výstup maminky s kočárkem. V té chvíli navíc vznikla na silnici nebezpečná dopravní situace, protože auto jedoucí před autobusem náhle zabrzdilo. Pan řidič musel rychle reagovat, a aby se autobus nesrazil s autem, které jelo před ním, musel rychle šlápnout na brzdu. Všichni cestující sebou trhli, babičce sedící za maminkou dokonce upadla taška na zem. Ale to by nebylo ještě tak strašné. Vysypaná jablka se ze země nakonec posbírají. Ale co ty zlobivé děti? Protože ani Agátka, ani ten zlobivý kluk nechtěli sedět u maminek a maminky je nechaly držet se tyče pro dospělé, ve chvíli kdy autobus zabrzdil, letěli uličkou autobusu a spadli na zem, oba na jednu hromadu. Všichni lidé okolo se polekali. Nestalo se těm dětem něco? Kluk měl na čele obrovskou bouli, Agáta odřené dlaně, lokty i kolena. Obě děti plakaly, protože byly nejen potlučené, ale taky se pořádně vylekaly, co se to stalo. Pan řidič honem zastavil, vyběhl ze své kabinky a šel se podívat, jestli jsou děti v pořádku. Maminky děti vzaly hned na klín a snažily se je utišit. Pan řidič byl rád, že se dětem nestalo nic vážného, ale zároveň se na děti pořádně zlobil. Na příští zastávce Agátka s maminkou a kočárkem vystupovaly. Maminka zmáčkla tlačítko pro výstup s kočárkem a vyzvala Agátku, aby s ní rychle vystoupila. Než se maminka nadechla, aby Agátku upozornila na to, jak má vystoupit, Agáta vyskočila z autobusu přes schůdek, rovnou až na chodník. Při doskoku se jí zvrtla noha a Agátka už podruhé za krátkou dobu, byla opět na zemi a spustila slzy a svoji sirénu. Odřela si koleno ještě více, než ho měla odřené z prvního pádu. To to bolelo! Když dojely k paní doktorce, více starostí než s Verunkou měla paní doktorka se zlobivou Agátou. Zpátky už se s maminkou a kočárkem vracely pěšky, protože maminka už se za Agátu nechtěla v MHD ani stydět, ani se o ni strachovat. Agátka byla celá ofačovaná. Na nohách měla několik náplastí a navíc jí paní doktorka na bolístky musela nakapat pálivou desinfekci. Doma si pak Agátka musela lehnout a odpočívat a přemýšlet o tom, jak špatně se chovala.

HÁDANKY

 NA CESTĚ 

Motor, volant, čtyři kola, podvozek a střecha shora. 
Hodný kluk, i ten, co zlobil, oba znají _ _ _ _ _ _ _ _ _. (automobil) 
Které auto závodníků ze startu je v cíli v mžiku? 
Tachometr na nule nemá nikdy _ _ _ _ _ _ _. (formule) 
Dvě kola a k tomu helma, na silnici je jak šelma. 
Je to těžké pro Dorku? My hádáme _ _ _ _ _ _ _. (motorku) 
Auto, které nemá střechu, jezdí hrdě, beze spěchu. 
Na nejlepší letní výlet poveze nás _ _ _ _ _ _ _ _ _. (kabriolet) 
Které auto skoro snové dlouhé je a přepychové? Bára s Evčou, taky s Týnou touží jezdit _ _ _ _ _ _ _ _ _. (limuzínou) 
Které auto chtělo změnu, a rádo by do terénu? 
V kopcích rychle jako šípjezdí asi jenom _ _ _ _. (džíp) 

VE VODĚ 
Brázdí moře, oceány, vozí dámy, také pány. 
Přes palubu strach svůj hoď, vyzkoušej, jak pluje _ _ _. (loď) 
Z komínu mu pára stoupá, ve vlnách se lehce houpá. 
Kdo chce, ať je v mžiku na palubě _ _ _ _ _ _ _. (parníku) 
Pod vodou si tiše pluje, mořský život pozoruje.
 Že je to jen báchorka? Ba ne, přece _ _ _ _ _ _ _. (ponorka) 

 VE VZDUCHU 

Křídla, trup a podvozek - pilot míří k obloze. 
Každé dítko uhádlo? Mám na mysli _ _ _ _ _ _ _. (letadlo) 
Do vzduchu se lehce vznáší, vrtulí nám ptáky plaší.
 Zraněného ale v mžiku přepraví ve _ _ _ _ _ _ _ _ _. (vrtulníku) 
Koule s košem k nebi míří, vznáší se jak lehké chmýří. 
Výhled jako z balkonu máš ve vzdušném _ _ _ _ _ _. (balonu) 
Z kopce létat na křídlech? Strachy se až tají dech. Tak se hoďte do gala, pozorujte _ _ _ _ _ _. (rogala) 

HROMADNÁ DOPRAVA 

Dlouhý je, má čtyři kola, cestující k sobě volá, pak je sveze cesty kus. 
Víš co to je? _ _ _ _ _ _ _. (autobus) 
Poháněné elektřinou po kolejích se vždy šinou. 
Od června až do máje městem jezdí _ _ _ _ _ _ _ _. (tramvaje) 
Od nádraží k nádraží cestující převáží. 
Po kolejích jako drak jezdí rychle jenom _ _ _ _. (vlak) 
Nahoře má troleje, nemusí mít koleje, vypadá jak autobus.
 Copak to je? _ _ _ _ _ _ _ _ _. (trojlejbus) 
Rychle dráhou v podzemí jiný jezdit neumí. 
Už to víte, Káťo, Petro? Jenom v Praze jezdí _ _ _ _ _. (metro)
 

PRO DĚTI 

Řídítka a řetěz krátký na dvě kola se šlapátky? 
Děti ihned po škole jezdí rády na _ _ _ _. (kole) 
Jedna noha líně leží, druhá zase stále běží. 
Hádanka, že je to těžká? Je to přece _ _ _ _ _ _ _ _ _. (koloběžka) 
Boty s kroužky v jedné řadě jezdí cestou po zahradě.
 Ozývá se dětský smích, když se jezdí na _ _ _ _ _ _ _. (bruslích) 

 ZÁCHRANNÁ VOZIDLA 

Proč za zvuků houkačky doktor klopí zatáčky?
 Život visí na nitce nemocnému v _ _ _ _ _ _ _. (sanitce) 
Velké auto s houkačkou, žebříkem a
 stříkačkou k ohni rychle přifrčí, v něm odvážní _ _ _ _ _ _. (hasiči) 
Na slunci i ve stínu vždy po stopách zločinu. 
Zločinec se těžko skryje před auťákem _ _ _ _ _ _ _. (policie)