Čas čarodějnic

 

 

• Poslech pohádky:  Čarodějnice a obr.
• O perníkové chaloupce, 
• Hledání čarodějnic v knížkách.
• Rozhovor:  Kdo je čarodějnice?  Jak ji poznáme?  Existují?  Je hodná nebo zlá?  Co bys vyčaroval? Proč se čarodějnice pálí?  Protože s ohněm odchází všechno zlo. Kdo pomáhá čarodějnici? ( kocour, pavouk, netopýr...)
• Vymýšlení různých jmen pro čarodějnici
• Napodobování  obličejů: procvičení mimických svalů obličeje.
• Stavba chýše pro čarodějnici  čehokoliv:  ze stavebnice nebo venku z přírodnin.
• Smyslová hra: Čarodějnický pytlík: poznávání podle hmatu,
• Hra na čarodějnice:  vaření lektvarů.
• Kreslení - malování čarodějnice.
• Grafomotorické hry pro uvolnění ruky:  Míchání lektvarů.
• Dechová cvičení: foukání do plamene svíčky pod dozorem, špulení rtů a směrování dechu.
• Logopedické hry: Letíííím, letííííím, milé děti…L - jazyk nahoru za zuby.  Ť-  jazyk nahoru.
• Tanec čarodějnic.
• Let na koštěti - možno i slalom.
• Hod míčem do pavučiny.
• Pohybová hra: honička - koho se čarodějnice dotkne zkamení nebo  musí uklidit hračky .
• Omalovánky čarodějnice.
• Modelování kouzelné koule pro čarodějnici.
• Poslech čarodějnické písně.
• Smyšlená čarodějnická říkadla: Čáry máry kočka, ať máš modrá..... .
• Hádanka, říkadlo pro čarodějnici.
• Hledání pavučin doma i přírodě.
• Hledání bylin do lektarů - vaření čaje  z bylinek.

Hádanka: 
Pometlem si zametá, všude kolem práší,
Hlava šátkem zakrytá, malé děti straší.

Říkadla:
Hurá děti bába letí, do povětří na koštěti.
Kdo z vás děti lítá rád, ten s ní může cestovat.

Ježibaby kamarádky, ( ruce nad hlavu zamávat)
krouží vzduchem ( ruce upažit a otočit se dokola)
tam a zpátky. ( ruce vzpažit a úklony do boku) 
Šaty mají od sazí, ( stoj vzpřímený)
snad se v letu nesrazí. 

Čarodějnické zaříkávadlo

Čáry, máry, okolo páry,
čarovala rybička, aby byla chybička,
 čaroval rak, aby bylo tak.
Hade, hade, mourovatej, máš ocásek jedovatej.
Netopýre, poleť blíž, jsi-li žába nebo myš?

Pohádka:

O obrovi, který měl obrovské trápení

     Je to dávno, kdy v hlubokém lese žil jeden obr Hugo. Nebyl vůbec zlý, měl rád děti, díval se, jak si hrají a snil o tom, že s nimi běhá, skáče nebo hraje na schovávanou. Ale jen se blížil k městu nebo k vesnici, země se otřásala a duněla. Lidé se ze strachu schovávali v domech, zavírali okna, zamykali dveře. Navíc ke všemu dospělí často děti obrem strašili. Chudák Hugo, obra se prostě všichni báli a nikdo neměl ani ponětí, že Hugo je tak hodný a moc opuštěný a nešťastný. 

      Zoufalý obr dlouho přemýšlel o svém obřím trápení, až nakonec dostal nápad: všechno je proto, že je tak obrovský, musí se tedy zmenšit! To se snadno řekne, zmenši se, ale jistě to nepůjde tak snadno, jako když se při praní srazí ponožky. Naštěstí si vzpomněl, že v hlubokém lese za desaterými horami a pěti řekami žije jedna čarodějnice, která umí z malých rybek udělat velké kapry a z velkého hada žížalu. Vydal se tedy za čarodějnicí - přeskočil les, překročil řeky. Čarodějnice už pěknou chvíli slyšela obří kroky a celá vyděšená hledala úkryt v houštině.

       Obr co nejjemněji zaklepal na dveře její chaloupky a když se nikdo neozýval, nesměle nakoukl dovnitř. „Pěkně prosím, ctihodná paní čarodějnice, nic vám neudělám, nebojte se, jen jsem vás přišel požádat o pomoc." Čarodějnice se po chvilce odvážila vykouknout a řekla: "Ráda bych ti pomohla, ale zmenšit velikána není jen tak. Obyčejná zaklínadla tady nepomůžou. Musím nahlédnout do čarodějnické knihy." Dlouho listovala, až nakonec našla předpis na vhodnou směs.

Muší ucho, kus žabince,

 trochu medu dej do hrnce,

 kousek křenu, hrst přesličky,

 přidej sůl a tři mušličky.

        Čarodějnice všechno nasypala do kotle a když byl kouzelný lektvar uvařený, dala ho obrovi vypít. Hugovi ani trochu nechutnal, ale vypil ho poctivě až do dna. A vtom se začal zmenšovat a zmenšovat. Šlo to tak rychle, že ho za chvíli nebylo ve vysoké trávě vidět. "Toho nápoje jsi asi vypil moc a já jsem nic nevážila, všechno jsem brala jen tak od oka," vzdychla čarodějnice. "Co si teď počnu? Nemohla bys mě zase trochu zvětšit?" slabým hláskem zaškemral obřík - trpaslík. Čarodějnice znovu dlouho listovala v učené knize a dala se do přípravy kouzelného odvaru.

 Vrbový proutek, slzy krokodýlí,

 muší křidélka, křídla motýlí,

zelíčko mladé, prastarou vodu,

zamíchej, podávej na prvním schodu.

     Tentokrát neudělala chybu, Hugo se postavil na první schod u vchodu do čarodějnické chaloupky, vypil lektvar a začal se zvětšovat. Ne moc, jen akorát, aby byl právě tak velký jako obyčejný člověk. "Hurá, hurá!" volal Hugo a poskakoval hned na jedné, hned na druhé noze a potom na obou. Kdyby tohle udělal, když byl ještě obrem, chaloupka čarodějnice by se sesypala jako domeček z karet. "Ani nevíte, jak jsem vám vděčný," řekl. „Mohl bych taky já něco pro vás udělat?" "To víš, že bys mohl," odpověděla. „Když teď vypadáš jako člověk, můžeš mně někdy dojít nakoupit. To víš, já se nerada ukazuji mezi lidmi, koukají po mně divně a dokonce se smějí mému klobouku." Od té doby žil Hugo ve městě, mohl se kamarádit s lidmi, hrát si s dětmi a pravidelně nosil paní čarodějnici nákupy.